7/1 Pohyblivost
Vlivem elektrického pole se volné nosiče náboje - elektrony a díry, usměrní tak, že elektrony se podle zákonů elektrostatiky pohybují od záporné elektrody ke kladné (obr. 173). Při pohybu elektronu od jednoho  atomu germania (Ge k dalšímu zůstává ve valenční vazbě dvou sousedních  atomů Ge prázdné místo, které se pohybuje opačným směrem, tj. od kladné  elektrody k záporné. Znázorňují to čárkované čáry se šipkami na obr.173.  Pohyb elektronů je na obrázku vyznačen plnými čarami se šipkami. Míru pohyblivosti volných nosičů udává tzv. pohyblivost.

Pohyblivost je veličina charakterizující pohyb volných  nosičů náboje v  polovodiči,  na který působí elektrické pole. Pohyblivost se udává vztahem:

kde
u   je střední hodnota rychlosti nosiče náboje,
E   velikost intenzity elektrického pole ve směru žádaného působení.

Nejčastěji se uvádí driftová pohyblivost a Hallova pohyblivost.
Driftová pohyblivost je průměrná  rychlost v nosičů náboje vyvolaná jednotkovou intenzitou elektrického  pole Ex působící ve směru pohybu x. V anizotropním krystalu je to obecně  tenzor.
Hallova pohyblivost, mH je výsledná pohyblivost. zjištěná z měření Hallovy konstanty RH.  
Udává se vztahem:

kde
s je konduktivita (měrná vodivost).

kde      
e          je elementární náboj,
n          koncentrace nosičů náboje,
m         pohyblivost příslušných nosičů. 
Pro proud děr platí

,

kde konduktivita děr je sd = e nd md.  
Pro proud elektronů platí

,

kde konduktivita elektronů je se = e ne me.
[ Home | Další >>]